Jdi na obsah Jdi na menu

Život je hra

15. 2. 2018

 

Tenhle článek bych chtěl věnovat všem, ačkoli forma, kterou je napsán, může evokovat pocit, že se týká spíš mojí mladší generace. Ačkoli to tak na první pohled může vypadat, není tomu tak, protože ať je člověk mladej nebo starej, pořád je ve hře.

 

"Život není fér. Nemám tak dobré podmínky. Tamhleten se má líp a přitom si to ani nezaslouží. Nemám na to. Nemám na to čas. Tohle nezvládnu. To je nad moje síly. Co z toho budu mít? Co si o mně budou lidi myslet? Co mám lidem říkat, až se mě na to budou ptát? Co na to řeknou moji kamarádi? Budu za šaška. Nemá to cenu. Nemá to smysl."

…a další sračky.
 

Život nebyl, není a nikdy nebude fér. Nemůžeš si stěžovat, že někdo dostal do vínku víc, než ty, že má lepší podmínky, bohatší rodiče, lepší vzdělání, větší vejlplatu, lepší auto, hezčí byt nebo barák, hezčí holku, postavu, cokoliv. Stěžováním si nepomůžeš. Stěžování tě bude vždy jen brzdit v pokroku. Nikdo se nikdy nikam nedostal tím, že by si neustále na něco stěžoval. Každej, kdo to někdy někam opravdu dotáhl, pro to musel něco udělat – musel začít hrát. Život je hra a v týhle hře máš určité podmínky, kterým své hraní buď přizpůsobíš a hraješ, nebo se pokusíš změnit podmínky a hraješ.
 

Jestli tě něco štve, je načase přestat si stěžovat, zavřít hubu a dělat něco pro to, aby nastala změna. Samo od sebe se nic nezmění. Změna musí vyjít od tebe. Ty musíš být tou změnou.
 

Život je hra nejasných pravidel, která nejsou nikde sepsaná. Musíš je objevovat ty sám. Ale ta pravidla se stále mění. Když ji hraješ, občas vyhráváš, občas prohráváš, ale pořád se držíš, anebo jsi neustále v posledních příčkách a nikam se neposouváš. A upřímně, být v posledních příčkách je na nic. 
 

maxresdefault--1-.jpg

 

  1. Trpíš nadváhou nebo seš obézní a chceš konečně zhubnout? Naprav to!

    Takhle žít nechceš a víš to už dlouhou dobu. Pokud jsi se již pokoušel o nápravu a selhal, mohl za neúspěch někdo jiný? A když ses později vymlouval, proč jsi to nedotáhl do konce, tak ruku na srdce – byly tvoje výmluvy oprávněné?

     
  2. Seš slabej a hubenej jak tyčka a chceš být silnější a namakanější? Naprav to!

    Nemůžeš vystát poznámky typu „měl bys začít víc jíst“, „kulturista z Dachau“, apod., kamarádi kolem tebe jsou o dost silnější, ty bys to chtěl mít taky, ale máš převážně výmluvy třeba jako „posilovna je drahá“, „budou na mě blbě čumět“, „vždyť já ani nevím, jak bych měl cvičit“. Jenže všechny tyhle výmluvy jsou mimo – kdo nebo co ti brání udělat si doma každý den pár sedlehů, kliků, dřepů, najít si místo, kde se zavěsíš a zkusíš pár shybů? Co ti brání přestat po ránu žrát lupínky s mlíkem, dávat si k obědu čínský polívky, omezit junkfood a začít pravidelně jíst lepší jídlo?

     
  3. Chceš se věnovat nějakému koníčku či aktivitě, ale i přesto, že na to čas vlastně máš, nevěnuješ se tomu? Naprav to!

    Nic než jen tvoje pohodlnost ti nebrání v tom, někam se přihlásit, nebo se připojit k nějaké neformální skupince lidí provozujících pro tebe zajímavou činnost. Může to být hudební zájem, nějaký sport, výtvarné práce, cokoliv. Opravdu neexistuje způsob, jak s tím aspoň trochu začít?

     
  4. Máš špatný známky, protože se vůbec neučíš a máš pak akorát problémy? Naprav to!

    „Když já do toho čuměl pět hodin a dostal jsem stejně za pět!“ Bodejť by ne, když to toho neustále jen čumíš, takhle se to nenaučí nikdo. Nejde ti škola? Hledej způsoby, kterými ti to vleze do hlavy lépe, využívej myšlenkové mapy, dělej si přehledné plachty na danou látku, udělej cokoliv pro to, aby učení pro tebe bylo kreativní výzvou, a ne otravným pročítáním zápisků neustále dokola, zatímco u toho máš beztak puštěnou hudbu, která tě v tom ruší, nebo chatuješ apod. Pak je tu ta možnost, že si zápisky nepíšeš, učebnici neotevřeš, anebo sis ji pořád ještě nepořídil, a už dávno uběhlo pololetí, rok či dva. Buď tě tvůj obor baví, ale neuvědomuješ si důležitost získávání klíčových vědomostí pro tvoji budoucnost, anebo jsi na škole, kde nechceš být. Dej si facku a sjednej nápravu, sežeň si pomůcky, začni si psát zápisky, vnímej, popros zkušenější o pomoc, nebo změň obor – já to v minulosti udělal a nelituju toho. A co, že zahodíš rok nebo více už hotového studia? To si radši uděláš papír, kterej nevyužiješ a pak už se nikdy nevrátíš k tomu, cos chtěl vždycky dělat a budeš na sebe naštvanej, dokud se s tím z nutnosti nesmíříš?

     
  5. Nemáš na sebe čas, protože se věnuješ kravinám, a ne opravdu důležitým věcem? Případně děláš pořád něco za ostatní, přičemž by si to měli udělat sami? Zároveň tě štve, že seš totální lempl, že většinu času čumíš do zdi, a proplouváš životem, zatímco kolem sebe vidíš lidi, kteří si jdou za svým a jsou šťastní a ty bys chtěl taky? Naprav to!

    „Nemáš“ vůbec na nic čas, strašně rád by ses věnoval tomu, abys u sebe něco změnil, jenže to prostě „nejde“. Nejde to ne proto, že by času bylo málo, ale proto, že svůj drahocenný čas cpeš do hovadin. Jak dlouho během dne sjíždíš Instagram, prohlížíš si story, sjíždíš newsfeed na Facebooku, čteš si pro tebe zbytečné zprávy na Seznamu nebo Idnes, píšeš si s kamarády o úplných kravinách, píšeš si s novou známostí nebo s partnerem či partnerkou o věcech typu „co teďka děláš, co jíš, s kým seš, jak to jde,“ každou chvíli, přičemž by bylo nejlepší, kdybyste se sešli naživo a užili si spolu volnou chvilku někdo u kávy nebo na procházce? Co paření her na kompu, konzoli či mobilu? A co ty seriály? Opravdu nemáš dostatek času na nic, nebo svůj cenný čas vyplňuješ nesmysly? A jak často pomáháš lidem, kteří by se měli konečně naučit řešit svoje problémy sami? Nech je v tom vykoupat, někdo potřebuje spadnout na hubu, aby se probral.

     
  6. A mohl bych si takhle třepit hubu donekonečna.
     

kho643bf8_giphy_facebook_s.jpg

 

Buďto se na hru vykašli, nebo ji začni hrát. Buď žij, anebo si hoď mašli, protože proplouvat životem je nanic a život může být dlouhej, takže může bejt nanic pěkně dlouho. A zatímco ty si proplouváš životem ve své vlastní mizérii, tak akorát trpčíš život ostatním lidem, nadáváš na všechny a všechno kolem sebe, svaluješ na ostatní svoji vinu, stěžuješ si na neférovost života, a přitom by stačilo uvědomit si možnosti, které ti hra nabízí a pevně se jich chopit. Je snad nějaký vážný důvod, proč to neudělat? Není!

 

Na něco je potřeba odvahy více, na něco méně, ale dělat malé krůčky je furt lepší, než nedělat žádné. Postupně můžeš laťku zvyšovat. Kdy jsi naposledy udělal něco opravdu podle sebe a měl jsi z toho velkou radost? Kdy jsi naposledy řekl „ne“ věcem, které dělat nechceš?

 

Kašli na lidi, kteří tě táhnou ke dnu, respektive tam, kde ty být nechceš. Když říkám, ať na ně kašleš, nemyslím tím, že bys je měl zavrhnout, ale rozhodně by bylo nejlepší vystoupit z davu, z nějakého kolektivu lidí, který nikam nesměřuje – buďto tě táhne ke dnu, nebo tě drží tam, kde právě seš a nejseš tam šťastnej.

 

Pokud by byly jen dvě možnosti - žít, nebo zemřít, nic mezi tím, žádné proplouvání, žádnej "no life", co by sis vybral? Jestli chceš žít, tak sakra a doprdele žij. Žij podle sebe, jdi si za svými tužbami. K čemu ti pak ten život je? Není snad dne, kdy bych já aspoň trochu nespadl na hubu a něco se mi nepovedlo, ale přesto pořád hraju. 

 

2157889318001_5448053718001_5447815189001-vs.jpg

Nevím, jestli znáš Kaie Greena, ale v době mých pubertálních let, kdy jsem se zajímal o cvičení, byl mým vzorem. Jako malej byl vychováván několika pěstouny, vlastní matka se ho zřekla, podmínky měl mizerné, ale i přesto se dostal mezi TOP kulturisty světa.

 

Z počátku se ti v tý hře dařit nebude, třeba vůbec, pak ale trochu jo, později více a pak už to pojede samo. V té hře nejsi sám. Najde se spousta lidí, kteří budou hrát s tebou, tak s nimi spolupracuj, najdi si svého spoluhráče, najdi si svůj team. Nehraj za každou cenu sám, protože společnými silami se dostaneš vždy o něco dál než jednotlivec.

 

Sice jsou pravidla nejasná a mění se, ale vždy měj zásady. Zásada, kterou by měl mít každej společnou zní - hraj ohleduplně. Pokud seš sviňák, tak hrej klidně bezohledně, ale výsledky ti nepřinesou takovou radost jako výsledky ohleduplné hry.

 

Ve tvém životě jsi TY ta nejdůležitější osoba. Je to sobecké? Já říkám, že ne. Je to tvůj život, možná jediný, který máš a kdy mít budeš, měl bys tak na sobě makat. Pokud ti to přijde opravdu sobecké, tak čti dál.

 

Tím, že na sobě budeš makat, můžeš být vzorem pro ostatní, můžeš získat know-how, které ostatním později pomůže. Můžeš se stát inspirativní osobností, která ostatní posune vpřed. To je něco, co člověk, který kašle na svoje štěstí, nikdy nedokáže. Nedokáže nikdy nikomu pořádně pomoct, protože nikdy nedokázal sám pomoct sobě. Jak může nešťastný člověk učinit někoho opravdu šťastným? Být svým pánem a žít pro sebe je ten nejméně sobecký čin. Akorát se nesmíš chovat jako hajzl.
 

Neúspěch je součástí úspěchu. Jak dlouho se ještě hodláš klepat doma v koutě strachem z toho žít?
 

Výmluvy, nebo výsledky - důvody, nebo způsoby.
 

Právě teď jsi na tahu.
 

Tak hraj!
 


 

Btw.: Jay to vystihuje taky dobře!