Jdi na obsah Jdi na menu

Změny 3/3

18. 10. 2018

 

Pokračování včerejšího reportu...

20180920_144811-----kopie.jpg

ZMĚNA SMĚRU

Zpočátku byla Cesta vpřed nalinkovaná cestička, po které jsem se snažil jít. Vše bylo jasné a předem dáno. Vše se muselo udělat tak, jak jsem si udal. Byla vskutku a jenom „vpřed“, protože jsem si nasadil koňské klapky a jiný směr jsem neviděl.

Touha skrze veřejný cíl dokopat se k věcem, které toužil, dělat nebo jenom zkusit. Chtěl jsem zvednout zadek od monitoru, utéct od stereotypů a vytáhnout paty z baráku, přestat se bát dělat, co bych dělat chtěl. Čekal jsem od sebe velký výkonnostní růst, na chvíli jsem se stal strojem, který každé ráno vstává kolem páté hodiny a celý den se nezastaví, jde mu jenom o sebe a i přesto se mu nepodařilo stoprocentně dosáhnout všech cílů a pořádně se držet v určitých vytyčených vzorcích chování.

Chtěl jsem se naučit více řídit svůj vlastní život, než se jím nechat, jako proudem řeky, unášet neznámo kam. To se povedlo, ale měl jsem od sebe přespříliš velká očekávání a mé možnosti na to nestačily.

Změny, které jsem si od projektu sliboval, jsou jiné, než jsem čekal. Zeptat se na začátku sám sebe „co si myslím, že ze mě na konci bude?“, odpověď, nadneseně a z aktuálního pohledu, by zněla, že ze mě bude superproduktivní maniak, co během dne zvládne stovku věcí od sportu přes zábavu až po nějaké ty povinnosti, a to pomalu bez nutnosti si odpočinout. Snažil jsem se vtlačit do určité škatulky, o které jsem si myslel, že je pro mě ta ideální.

Nakonec je to tak, že se do žádné škatulky vtlačit nesnažím, ale hledám a nacházím tu správnou. Zcela jednoduše, myslel jsem si, že vím, kým jsem a v čem se najdu, ale chyba lávky. V daných činnostech jsem se nenašel, ale ani neztratil – teprve jsem se nacházel.

Zpočátku projektu jsem se snažil motivovat tím, že jsem se bez jakýchkoliv předchozích zkušeností vrhnul po hlavě do různých sportovních disciplín (půlmaratontriatlonGladiator race) a prostě to zkusil. K pohybu se pojí i má nedávná 300 km dlouhá pěší túra z Trutnova na Lipno a už mě čeká jenom otužilecké plavání v prosinci ve Vltavě. Také šířit povědomí o veganství, vegetariánstvíekologickém a etickém chování. To vše prostřednictvím reportů z projektu a různých článků, založených hlavně na vlastních během roku získaných zkušenostech. Má Cesta ale prodělala změnu trasy.

SMYSL A NAPLNĚNÍ

Aktuálně se zabývám nejvíce otázkou hledání sebe samotného ve smyslu nacházení toho, co mě v životě dokáže naplnit a činit šťastným, toho, co může být mojí prací a zároveň koníčkem a netěžím z ní jen já, ale dává něco i ostatním lidem. Snažím se najít svůj "důlek", nebo-li protětí talentu, zájmu a potřeb lidí, kterým má práce může posloužit. Zastávám se názoru, že život by neměl začínat až odchodem do penze, které se někteří z nás třeba nedožijí, a také názoru, že práci nemusíme hledat, ale můžeme si ji sami vytvořit v činnostech, které nás naplňují. Toho chci u sebe dosáhnout a pomáhat v tom i ostatním.

Během letních prázdnin jsem uvažoval nad přerušením svého kombinovaného (resp. dálkového při práci) studia v oboru Nutriční terapeut, a to především z důvodu, že za rok studia mi škola dala téměř nulové vědomosti, které bych mohl do budoucna využívat v praxi s lidmi. Nakonec jsem tak učinil a teď se vzdělávám skrze kurzy zaměřené na konkrétní témata, která mě zajímají a která vím, že využiju (právě teď si dělám svůj druhý kurz a to Veganství a vegetariánství v praxi od Martina Jelínka) a s odstupem času si dovolím říct, že to byl rozhodně správný krok.

44250831_1796438990468646_6656206728972992512_n.jpg

ZÁVĚREM

Doufám, že ti každý ze tří článků něco málo dal, nebo alespoň připomněl. Na úplný závěr bych se s tebou chtěl podělit o svých, nazval bych to, TOP 10, závěrů, ke kterým jsem po dobu trvání projektu dospěl a považuju je, alespoň pro sebe samotného, za užitečné rady.

  1. Když se chci do něčeho pustit, nemusím hned vědět jak, ale musím vždy vědět proč to chci udělat.
    Motiv je základem motivace. Nemám-li svůj pevný a stále jasný důvod, jsem jako slepec bez hole, která by mi pomáhala držet ten správný směr. Můžu se v tom ztratit a v nejhorším selhat.
     
  2. Je super a nezbytně nutné chybovat a padat na držku.
    Protože žádný úspěch se nikdy neobejde bez nějakých těch pádů.
     
  3. Není v mých silách být zaměřený na několik věcí najednou a snažit se v nich podávat maximální výkony.
    Oblastí zájmu (takových, kterým se snažím aktivně věnovat) by mělo být spíše méně, abych se jim mohl věnovat více (upřednostnění kvality před kvantitou) a je dobré, když mají jednotlivé činnosti mezi sebou něco společného (u mě např. výživa a pohybové aktivity).
     
  4. Pokud se chci někam posunout, nemůžu svůj čas trávit převážně s lidmi, kterým vyhovuje nikam nesměřovat.
    Do své blízkosti jsem musel začít pouštět spíše lidi, kteří to mají podobně, jako já. Takové lidi, kteří se nespokojí se jenom s čekáním na víkend, na výplatu a na penzi. Takové, kteří mají své vize a snaží se je naplnit.
     
  5. Nikdy ze mě nebude vrcholový sportovec, ale pro sporty a pohybové aktivity celkově mám nadšení, se kterým se dá dále pracovat.
    Můžu základní znalosti a zkušenosti předat dál a zažehnout v někom pro danou věc vášeň, pro kterou bude mít větší vlohy a dotáhne to v dané oblasti dál, než já, anebo ho to posune někam jinam, avšak blíže k jeho vysněnému místu v životě. 
     
  6. Nevyřešené, špatné, nebo ne zcela dobré mezilidské vztahy brání v pokroku.
    Ať už rodinné, partnerské nebo přátelské, mělo by se na nich pracovat stejně tak jako na vlastní seberealizaci (nelze ignorovat své blízké a být zaměřený jenom na vlastní cíle).
     
  7. Musím zkoušet neustále nové věci a nacházet v nich společné znaky. 
    Ty jsou jako jednotlivé dílky skládanky. Každý dílek je jiný, ale ve spojení s ostatními tvoří dokonalý celek. Jakmile je člověk posbírá a dá dohromady, věřím, že najde pro sebe to pravé.
     
  8. Můj život musí mít nastavený pevný a vždy platný řád, abych mohl co nejlépe fungovat.
    Vidím, že je nutno chopit se pevně kormidla a nenechat se vláčet neznámo kam.
     
  9. Nutnost pevného bodu, víra v něco, přesvědčení, cokoliv, díky čemu se cítíš pevně nohama na zemi.
    Pro někoho to může být víra v boha, pro někoho touha udělat obrovskou změnu ve společnosti, někoho drží přesvědčení, že je na světě, aby tvořil, pro někoho rodina. Mít pro co žít. Mít své "proč žít". Každý to má jinak, ale mám za to, že je zapotřebí mít něco takového - co ti nikdo nevezme.
     
  10. Uzavřenost do sebe a strach se projevit a být sám sebou je jedna z nejhorších situací, ve jsem kdy mohl být.
    Kdybych zůstal uzavřený do sebe, nikdy bych se nedokopal k tomu všemu, co jsem zatím za tenhle rok udělal. Nikdy bych si nedeklaroval veřejné cíle, které mě držely v šachu a neuběhl bych nikdy svůj první půlmaraton, nezkusil první triatlon, neudělal si kurz poradce pro výživu, neabsolvoval překážkový běh Gladiator race, nevydal se na pěší 300 km dlouhou túru z Trutnova na Lipno, nesáhl si tolikrát na dno, tolikrát se nezvedl a nepoučil, spoustě novým věcem se nenaučil a neseznámil se se skvělými lidmi. Byl bych pořád ten uzavřenej a ustrašenej kluk, který se bojí žít podle sebe a dělat to, co by v životě dělat chtěl.

 

Dočetl-li ses až sem, tak gratuluju (občas bývám vyčerpávající), ale především děkuju. Díky takovým jako jsi ty, vím, že má smysl tyhle řádky sepisovat. Tak zas někdy příště!


img014.jpgFACEBOOKICON instagram-circle-icon-1.png