Jdi na obsah Jdi na menu

Zcela jinak, ale zcela správně

31. 12. 2018

 

Myslím si, že většina z nás disponuje vlastnostmi, které ho omezují v tom, čeho by chtěl dosahovat, nebo konkrétními návyky a chováním – čímkoliv, co člověku brání ve vytouženém osobnostním pokroku, a chtěl by se toho zbavit, nebo alespoň zredukovat do přijatelné míry, která umožní jít tím správným směrem, za srdcem.

Na začátku roku jsem si dal výzvu jménem Cesta vpřed, která mě, tehdy naivně věřícího ve stoprocentní úspěšnost, posunula daleko, sic ne tam, kam jsem si na začátku přál, ale posunula. A otevřela mi několik dveří v životě, anebo mi pomohla vidět ty, které byly celou dobu otevřené.

Rok života jinak. Snaha roztáhnout křídla a letět svobodně životem. Svobodně ve smyslu jít si pořádně za svými cíli.

Je zajímavé pozorovat u sebe, pokud si to dobře pamatuješ, jak jsi na tom (nejen) s myšlením teď, a jak jsi byl naopak před rokem.

Tehdy jsem chtěl závodit se životem. Být jako motorová myš poháněná vlastním perpetuum mobile, která se nezastaví a jede pořád rovně vpřed. Je to nejspíš dobrý základ pro to dát věci do pohybu, ale rozhodně ne konstantě udržitelný stav, protože občas musíš spadnout na hubu a vyrazit si při tom pár zubů. Bez toho to nejde a bez toho by se člověk nikdy nepozastavil nad svým dosavadním jednáním.

triatlon.jpg

Z něčeho, co se tvářilo hlavně jako sportovní rozvoj se stal rozvoj vnitřní, protože nejenom mé sportovní výzvy mi dokázaly nakopat prdel, ale i můj osobní život a dohromady mi to utvořilo jakousi mozaiku, od které jsem poté mohl udělat pár kroků vzad a ze široka si ji prohlédnout a posoudit. V té mozaice člověk vidí věci, které tam vidět chce, ale hlavně věci, které nechce a chtěl by je v oné pomyslné mozaice nahradit něčím lepším, třeba lepšími vlastnostmi. Následně se diví, že kousky, které tam za ten rok vidět chtěl, nikde nenachází. A může to být z několika důvodů, například tam od začátku nepasovaly, anebo k nim vede delší cesta, než se zprvu zdálo.

V čem si myslím, že jsem chyboval a v čem si myslím, že v životě chybuje neustále většina z nás?

  • klapky na očích
  • nedostatečná sebereflexe
  • neposlouchání srdce
  • nenaslouchání svým blízkým

Dokud se těchto chyb dopouštíme, myslíme si, že jsme na té správné cestě životem. Správnou cestu definuju takové směřování životem, které danému člověku přináší (neplést s „přinese“) radost a naplnění. Někdy totiž najedeme na koleje, které se zdají být ideálními, ta jízda nás sakra baví, ale přes klapky na oči, malou sebereflexi, odmítání hlasu srdce a nenaslouchání našim blízkým si nevšimneme, že jsme měli již odbočit jinam a dojde tak ke srážce, která může být hodně bolestivá.

A v čem jsem měl především úspěch?

  • v tom, že jsem chyboval

Třeba jsi ve věku podobném mému a občas si přijdeš, jako kdybys byl v životě ztracený proto, že nevíš, co od života chtít a čím se v něm zabývat. Ale pokud se na nějakou, jedno jakoukoliv, cestu vydáš, už to je úspěch jako prase, protože bez toho si nikdy nenameleš a nic nového nezjistíš. Můj oblíbený influencer podnikatel Gary Vaynerchuk mi jedním svým příspěvkem na Instagramu obrátil naruby smýšlení o této „ztracenosti“.

detxb4qu0aairo5.jpg

„Nejsi ztracen v životě, jsi jen na počátku procesu.“

Proto dělej věci – jakékoliv. Zkoušej, zjišťuj, objevuj, vyhrávej a prohrávej. Pokud sám sebe často nachytáváš s mobilem v ruce s mdlým výrazem, přičemž scrolluješ vše, na co na netu narazíš a přitom si říkáš „sakra, já bych měl něco dělat“, tak mobil vypni a pusť se klidně do první věci, co tě napadne, ať už je to cokoliv. Přes věci, které se zdají býti prkotinou se můžeš dopracovat k věcem, co bys tak nikdy nenazval. Věci, do kterých se ti nechce kvůli jejich počáteční obtížnosti, se pro tebe časem můžou stát běžnou denní rutinou. Hlavní je začít, a to s čímkoliv.

Hledej ten svůj „důlek“ – protětí vášně, talentu a přínosu pro ostatní. Nikdo jinej za tebe tvým životem kupředu nepohne. To můžeš jenom ty. Proto začni alespoň zkoušet věci, které sis vždy přál vyzkoušet. To je ten nejlepší začátek, protože jde o věci, pro které hoříš minimálně tou vášní. Nezaobírej se otázkou „jak?“. Zaobírej se otázkou „proč?“, na kterou v sobě najdeš pádnou odpověď, která tě požene kupředu. A nemusí být nijak sofistikovaná. Někdy je na ni úplně jednoduchá odpověď „proč ne?“. Ostatně byl to jeden z hlavních důvodů, proč jsem se vydal na pěší túru z Trutnova na Lipno a získal tak jeden z nejkrásnějších zážitků svého života.

Přesně rok jsem nekouřil, zkusil jsem svůj první půlmaraton, triatlon, Gladiator race, udělal si kurz poradentství pro výživu, ušel jsem pěšky 200 km z Trutnova až na Jižní Čechy, našel odvahu založit si vlastní webovou stránku a vylézt tak z ulity, začal s otužováním a kdybych nakonec nemusel sloužit, byl jsem připravený jet 26. prosince zaplavat si ve Vltavě, a to není vše, čím byl tenhle rok tak strašně jiný oproti předešlým. Ke všemu vede jedna věc – první krok.

20180923_165932.jpg

Ne vždy dopadnou věci podle očekávání, ať už jsou sebevíc jasnější.  To ale není důvod obávat se změn a nových věcí. Představ si EKG křivku, kdy nahoru a dolů znamená srdeční puls. Nahoru a dolů – to je život. Co je přímka si už domyslíš.

Cesta vpřed končí, ale jako taková poběží dál, stejně tak i tahle stránka. Na nový rok mám už několik plánů, kterých by nebylo, kdybych si před rokem nedal tuhle výzvu. Další túra, triatlonové závody, první maraton a další mnou blíže nespecifikované srdeční záležitosti.

Děkuju Lukáši Turkovi, který mi pomáhal s triatlonem a půlmaratonem, Petrovi Abelymu za zničující tréninky před Gladiator race a Maťovi Čupkovi za prvotní inspiraci, pomoc se stravováním a dlouhé debaty o životě a jeho naplnění. Své bývalé přítelkyni Renče, že mě ve všem podporovala a i všem ostatním, co mi byli nějakým způsobem oporou a vědí o tom.

Přeju Ti krásný nový rok a ať je pro tebe ve znamení nových zážitků a zkušeností. Přeju Ti hodně štěstí ve tvých vlastních výzvách a na cestě životem celkově.

Tak ahoj!FACEBOOKICONinstagram-circle-icon-1.png

img014.jpg