Jdi na obsah Jdi na menu

Zbytečnosti

28. 2. 2018

 

Už to je déle než měsíc, co jsem nepsal v souvislosti se zero waste tématikou. Měsíc únor byl pro mě dost kritický, co se volného času týče, ale jestli jsem se něčemu nejvíc věnoval, tak to byla organizace domácnosti a sport. O organizaci domácnosti si teď povíme. Ohledně sportu - zítra vydám únorový souhrn, kde se dozvíš vše, co by tě mohlo zajímat.
 

KUCHYŇ

V mojí kuchyni bylo častým jevem hromadění špinavého nádobí díky zlozvyku, kdy je člověk línej vzít si pokaždé tu samou skleničku, hrnek nebo talíř a použít ho znovu. Na lince či ve dřezu se to vše kupí a pak není možnost konat jakoukoliv práci v kuchyni, dokud si to po sobě neuklidím. Všechno tohle žere čas a energii.
Dá se na to ale krásně vyzrát.

Nejprve jsem se obul do nejkritičtějšího bodu - skříně se čtyřmi nejpoužívanějších šuplaty, kde mám příbory, kuchyňské náčiní typu obracečky, škrabky, lisovače atd, dále věci, které bych nazval jednorázovými pomůckami, jako jsou alobal, pečící papír a pytle do koše, a nakonec šuplík s prkénky.

28536047_1599710493479316_1961485378_n.jpg

Vzal jsem prázdnou bednu a vyházel jsem věci, o kterých vím, že je nepoužívám, mám je víckrát, anebo je používám opravdu minimálně a jejich ztráta mě mrzet nebude (i přesto tam však zbyla třeba taková naběračka na zmrzlinu - když mně se prostě líbí!). Taky jsem vyházel plastové náčiní, které se mi kolikrát tavilo (např. plastová obracečka na pánvi) a zároveň má kratší životnost než např. kvalitní nerezové.

Pak jsou tu prkýnka, kterých bylo snad sedm plastových a teď už mám jen tři dřevěná - malé, střední, velké.

Dále spousta příborů, haldy lžic, a lžiček, které se doma vzaly ani nevím jak. Nechal jsem od každého kusu příboru pět kusů, ne více, protože to je opět luxus, který člověku umožňuje dělat si všude bordel neustálým braním si čistého nádobí.

Pak tu jsou kuchyňské nože, kterých mám doma několik druhů. Zaprvé z nich skutečně používám jen pár, zbytek tehdy, pokud jsou ty první špinavé - a jsme zase u toho! Víc možností - víc bordelu! Měl jsem jich deset (a doteď nevím k čemu ten nejmenší sloužil). Teď tam mám jen pět kusů

28534442_1599712683479097_1230884925_n.jpg.

Šupel na jednorázové pomůcky, čímž myslím alobal, pečící papír, sáčky a pytle do koše, byl plný ptákovin. Umělohmotné příbory, brčka, odtržky od alobalu, žárovky a "jánevímcovšechno" (můj nový termín).

Taky jsem vyhrabal spoustu zbytečností ze špajzu - rozbitá elektronika, sodastream, aj.

Všechny výše jmenované věci byly jen na obtíž. Zaprvé dávaly možnost dělat bordel, dále se při hledání těch užitečných pletly a k tomu všemu je mohl dávno používat někdo jiný, kdo by je náhodu potřeboval. Mám teď kvanta věcí, kterých se potřebuju zbavit - prodat, darovat, nebo vyhodit.

28579802_1600025993447766_2119686748_o.jpg

"Nebojte se, že budete litovat. Je přirozené, že si lidi lámou hlavu nad různými "co by, kdyby". To je úplně normální součást takového očistného procesu. Určitě se najde něco, co vám bude později chybět, a vy budete litovat, že jste se toho zbavili. Ale většinou to bude jen malá oběť za prostor a kontrolu, které ve své kuchyni získáte."

Bea Johnson, Domácnost bez odpadu

OBÝVÁK

Určitě máš nebo jsi někdy měl nějaký ten bordelšupel, aneb takový šuplík, kam hodíš vše, co nevíš kam dát, případně věci, které ti jsou naprd, ale je ti líto se jich zbavit, anebo si myslíš, že jednoho dne pro ně najdeš využití. Já měl čtyři v jednom:

28534095_1599714100145622_483140171_n.jpg

Když to vidím, nazval bych to Pandořinou skříňkou.

Co pro mě bylo nejvíc zarážející, byl asi počet použitých žárovek a vybitých baterek, které jsem stihl za necelé tři roky uskladnit.

Našel jsem tam i jednu svoji pamětihodnost ze SŠ:

28555339_1598855116898187_715473869_o.jpg

Nebyl jsem však na to sám - tady kolega mi "pomáhal":

28580098_1599717266811972_1596984214_o.jpg

 

ŠATNÍK

Vždycky jsem si říkal, jak můžou mít některé ženy doma tolik oblečení, které nepoužívají (no offense). Dodnes to nechápu, ale zjistil jsem, že jsem žena taky.

28555506_1600007256782973_1460394730_o.jpg

K tomu řeknu jediné - úkol na březen. Vyhrabal jsem to totiž dneska. Roztřídit, prodat, darovat, vyhodit. A bezodpadová minimalistická čas a energii šetřící domácnost na obzoru!

Nedávno jsem vyhazoval z prádelny nasbírané lahve od aviváže a projelo mi to tak hlavou, že ty většina domácností na praní používá. Nejen že jsou kolikrát drahé, ale jsou i pro životní prostředí škodlivé a úplně zbytečné, protože slouží jen k tomu, aby provoněly prádlo, nemají žádný čistící účinek. K tomu bohatě vystačí nějaký vonný prostředek do skříně s oblečením, vonné kostkové mýdlo, sušená levandule atd. A že se v té domácnosti aviváže spotřebuje spousta.

28642691_1600026216781077_793326282_o.jpg

Zajímáš se o zero waste a taky sis podobným procesem prošel, anebo procházíš? Napiš mi, rád si počtu.

POPRVÉ V BEZOBALU

Pražský Bezobal na Bělehradské jsem navštívil minulý týden, když jsem byl ve škole. Musím říct, že to byl můj první nákup v životě, ze kterýho jsem měl od srdce radost. Mohl jsem nakoupit a dodržet na sto procent bezodpadový přístup. Pocit, že to co děláš, je ten správný krok.

28547686_1598855226898176_465148065_o.jpg

28458949_1598855123564853_298908315_n.jpgPořídil jsem si dva lněné pytle na ovoce či zeleninu a dva vzorkované bavlněné malé sáčky např. na oříšky a jiné drobnosti.
Rovnou jsem si do nich koupil vlašáky a sušené fíky (ty byly boži, lepší jsem už jedl jenom dovezené od příbuzných z Chorvatska).

Každému, kdo do Prahy zavítá, doporučuju alespoň jednu ze dvou prodejen navštívit. Pro mě to byl krásný pohled vidět všechny ty potraviny nebalené v jednorázových baleních. Navíc tě uvítá příjemný a ochotný personál.

ZÁVĚR

Je přede mnou ještě velký kus práce, ale už teď pociťuju, jakou pohodu mi dává úbytek zbytečností v domácnosti.

Nemohu si vzpomenout na znění jednoho citátu, který by tohle vše vystihl. Bylo to něco ve smyslu, že bohatý jsi ne tehdy, když už nemáš co získat, ale když nemáš, čeho by jsi se mohl zbavit.

Měj se pěkně a zítra ahoj!