Jdi na obsah Jdi na menu

Z nuly na sto

30. 1. 2018

 

To si takhle ráno vstávám v 5:50, abych mohl odjet do Prahy na zkoušku, jenže když běžně jezdím v 5:00, necvakne mi, že při odjezdu v 6:50 už nebude kde bezplatně nechat auto. Po krátkém objíždění vytipovaných míst, zkoušení, jestli se na ten úzkej flek mezi dvě již zaparkovaný auta vejdu a po zjištění, že když už tam jsem a vlastně nemůžu vylézt, řeknu (zařvu) si svou mantru složenou ze tří sprostých slov a po chvilce zoufalství a odjezdu autobusu to otáčím domů. V hlavě mi začla hrát tahle písnička. Sice jsem tím zmeškal šanci mít už vše konečně za sebou, ale zkouškový období se dá v pořádku prodloužit a já tak získávám den volna. V to ráno jsem nečekal, že bude tak krásnej!
 


Musím přiznat, že jsem si plavání opravdu zamiloval a to velmi rychle. Ono to bude asi hlavně tím, že už se v tom tolik neplácám jako na začátku a technická stránka je již na úrovni běžného plavce a ne amaterského potapěče.

Plavání po práci? Krásný zakončení dne! A je jedno, že ten trénink je jakkoliv o ničem, hlavně že plavu - že se hýbu a že z toho jen tak nevypadnu. Když jsem unavenej po práci, snažím se aspoň v klidu plavat, zamakat hlavně na dýchání a ne uplavaných bazénech. Makám na plynulých a efektivních tazích, snažím se maximalizovat dobu, kdy se nenadechuji a s tím i ubrat na zbytečných pohybech navíc, které ve mě kyslík spotřebovávají. Prostě a jednoduše nebejt takovej ten zuřivej máchač kterej přes cákající vodu není ani vidět, ale z každého pohybu vytěžit maximum.

V prosinci při nákupech vánočních dárků jsem si pořídil pěknou knížku: Terry Laughlin - Plavání.
Terry Laughlin je lektor plavecké metody Total Immersion (Úplné ponoření), kde popisuje postupy, jak "splynout" s vodou, aby plavání bylo efektivnější, příjemné a přirozené. Snaží se klást důraz na porozumění vodě a naučit plavce se k ní správně chovat, aby maximalizoval své výkony a měl z plavání stále radost - nezaměřuje se na dril do morku kostí. Za mě rozhodně užitečné čtení.

27535790_1570669196383446_202850540_o.jpg

Když už jsem tedy zmeškal ráno ten bus, chtěl jsem si jet zaplavat. Bohužel (vlastně naštěstí) bylo v bazénu nějaké soustředění, o kterém jsem nevěděl a měl jsem smolíka.

Nebýt obsazeného bazénu, asi by se nestalo, že bych dneska usedl na kolo, ale okolnosti přály, aby se tak stalo.

Dneska bylo krásně, svítilo slunce a bylo teplo (i když se mě později asi šest lidí zeptalo, jestli mi není v tomhle počasí zima).

Běhat nemůžu, protože se mi začíná vracet můj problém s chodilem z loňska, který jsem zmiňoval v článku o běhání, takže do návštěvy ortopeda neriskuju, stačí že jsem v práci neustále na nohou a že povinná pracovní zdravotní obuv vlastně neprospívá zdraví nohou, protože po čase je tvrdá jak beton. Nejradši bych pracoval ve svých běžeckých, to by bylo jiný labůžo.

V práci ve Svobodě na našem oddělení sloužila zrovna super parta, kterou jsem chtěl pozdravit, hlavně kolegyni, kterou jsem dva týdny neviděl a kolegu, který má u nás poslední dvě služby a já bych se s ním už na pracovišti víckrát nesetkal.

Tam a zpátky něco přes 28 km, hlavně rovinka. Byla to vlastně první pořádná jízda v tomhle roce. Podle Lukášovy rady jsem gumy nahustil na povolené maximum (prý mi to pod prdelí bouchnout nemůže - nebouchlo, ale i tak jsem tomu moc nevěřil).

Cesta tam byla do půlky v pohodě, v druhé polovině jsem se tak nějak ploužil rychlostí kolem 15 km/h. Moje ne-kondice byla znát, ale úspěšně jsem se dopravil. V jednu chvíli dokonce začalo malinko sněžit a jelikož počasí vůbec nesleduju, měl jsem bobky, aby mě nechytla nějaká chumelenice - o tomhle nikdy nemám přehled. Naštěstí to byla jen krátká malá přeháňka.

27537002_1570663363050696_2055289860_o.jpg

Zjistil jsem, že ve Svobodě jim nefungují hodiny.

V práci zrovna pauza, příjemný pokec a teplý čaj. Po vtipu kolegy na moje chlupatý lejtka jsme se dobrali k tomu, že on je od přírody holej jako batole. "Holky jsou spokojený, nemají pak chlupy mezi zubama", řekl mi. A takovej šprýmař od nás odchází - jaká škoda!

Cesta zpátky byla o dost rychlejší. První jízda mě dost protáhla a já jsem tak pelášil domů snad dvakrát tak rychleji. Hlavně jsem už měl strašněj hlad a doma čekal oběd - možná že to byl ten důvod, proč jsem tolik svištěl.

27605802_1570663333050699_627371430_o.jpgVšiml jsem si při zpáteční cestě - pobavilo!

Domů jsem přijel s mokrým zadkem od zadního kola a špinavým ksichtem od předního. Oběd, teplá vana, odpolední šlofík u roztopeného krbu s kocourem na nohách - co víc si přát?

27650281_1570663203050712_339885435_o.jpgŠpinavej sígr.

 

Jeden den volna za mnou, další dva přede mnou.

Lukáši! Zejtra bazén?