Jdi na obsah Jdi na menu

Hornettlon 2018

17. 6. 2018

 

Včera 16. 6. jsem se zúčastnil svého prvního triatlonu v životě. Start byl v jednu hodinu odpoledne, slunce pražilo a já se těšil.

Jelikož mi v pátek nedorazil držák na kolo na moje auto, musel jsem si pro něj osobně zajet až na prodejnu k Chrudimi. Ten večer jsem ho skládal něco přes dvě hodiny, přičemž jsem si říkal, že oproti tomu bude triatlon hračka! Nebyl.

Zatímco Trutnovský půlmaraton byl hlavně o psychice, tohle bylo o fyzičce. Nic mě nejspíš nemohlo za půl roku adekvátně jen tak připravit na to, co mě mělo čekat. Nejvíc jsem se bál první plavecké části závodu, 500 metrů v rybníce, který byl údajně natolik studený, že byly nakonec povoleny i neopreny. Nu, když jsem ještě před startem skočil po hlavě do vody a vyplaval nad hladinu, dva chlapíci v neoprenech za mnou, kteří se teprve zlehka smáčeli, mě označili za magora - nevím proč, byla teplá!

Ani se člověk nenadál a během chvíle jsme se už všichni z kategorie tritalon muži - jednotlivci vecpali do startovního pásma. A tady to začlo. Přirovnal bych to ke kaprům v kádi v období kolem Vánoc. Všichni jsme byli kolem sebe namačkaní, okopávali se a brzdili se. Čekal jsem to ale horší. Pamatuju si, jak mi Lukáš v rybníce na Dolcích ukazoval, jaké to je plavat na triatlonu. Řekl mi, ať plavu, a když jsem se do toho dal, začal do mě mlátit a stahovat mě pod vodu. To byl asi hlavní důvod, proč jsem se toho obával - že to bude až tak nepříjemné. 

zvodyven

Sice jsem pár kopanců schytal, pár jsem jich i rozdal, ale plavecká část byla ta nejlehčí a nejvíc příjemná. Bodejť by ne, když voda měla pod 20°C a venku byl pařák! Necelých deset minut ve vodě a poté přeběh do depa pro kolo, abych zahájil 20 kilometrovou jízdu

dsc_0032.jpg

O cyklistické části jsem si myslel, že to bude brnkačka. Šeredně jsem se spletl.

Chyba byla nejspíš v tom, že jsem se celou dobu připravoval převážně na rovných tratích, takže když přišlo na jízdu v písku a kamení, přičemž se člověk musel neustále vyhýbat ostatním cyklistům a překážkám na trati, stálo mě to hodně sil. Asi ve třech sekcích se muselo kolo tlačit do kopce, protože trať byla nesjízdná a vymletá po deštích, což byly ale chvíle, kdy jsem se cítil strašně v pohodě, protože jsem v tom nebyl sám, v téhle části z nás všech vznikl nekonečný konvoj, kde se synchronizovaně funělo a hejkalo v naději, že brzo to bude už jen z kopce.

Když však přišlo na jízdy z kopce, došlo k mým největším časovým ztrátám, a to proto, že jsem neměl tolik odvahy jet takovou rychlostí v tom těžkém terénu, jako ostatní. Bál jsem se o své zdraví a o svoje kolo, takže v téhle části mě dost závodníků, kteří narozdíl ode mě na daný okamžik zapomněli na pojem "brzda", předjelo.

Myslel jsem si, že mi kolo zabere cca. 45 minut, ale být o pár vteřin pomalejší, byla by to čistá hodina.

Síly, které mi tahle část vzala mi následně chyběly v závěrečném 5 kilometrovém běhu.

dsc_0042.jpgdsc_0046.jpg

Nohy jsem měl jako přivázané k vězeňské kouli. Takhle unavené a ztuhlé nebyly ani v závěru na Trutnovském půlmaratonu. Do toho příšla bolest kotníku a první puchýře. Myslel jsem si, že to snad dojdu, ale naštěstí jsem se přemohl a běžel dál, přičemž jsem si zobnul trochu hroznového cukru a postupně ukusoval z energetické tyčinky, aby se mi vrátily síly.

V druhé polovině běhu se mi opravdu začaly vracet a já tak mohl zrychlit svoje tempo, nenechat se předbíhat a ještě pár lidí švihnout, avšak čas ztracený na kole bych nestáhl, ať už bych se snažil sebevíc.

dsc_0050.jpgdsc_0053.jpg

Nakonec jsem doběhl s časem 1:42:41, což na první pokus není tak špatné, mohlo to být určitě lepší, ale závod jsem dokončil, takže jsem spokojenej. Za cílovou rovinkou jsem celý vyprahlý ze slunce a vedra snědl asi půl kila vychlazeného melounu! Lepší jak medaile na krk! Chvála pořadatelům!

I přes všechnu tu dřinu musím říct, že mě triatlon opravdu bavil, možná i o něco víc, než půlmaraton, což bude tou rozmanitostí sportovních disciplín v jednom závodě a tím, že Trutnovský půlmaraton neměl zas tolik atraktivní trať, jako Hornettlon.

Teď budu týden odpočívat a učit se na zkoušky, než se zase vrátím k pořádnému pohybu.

V červenci mě čeká dokončení kurzu výživového poradce Welko a přípravy na zářijový Inov8 Gladiator Race Josefov, Takže mi drž palce!

 

Přeju Ti krásný léto a ať se ti daří v tom, co děláš. Buď neustále na Cestě vpřed!

S pozdravem,

img014.jpg

 

 

 

35461397_1712203768896654_2843309482853793792_n.jpg

 

35435932_1712227888894242_4927159844584030208_n.jpgPS: Děkuju svému bráchovi, který mi dělal doprovod,
fotil a nazpět mi dělal šoféra!

Johny Petira