Jdi na obsah Jdi na menu

Gladiator Race - Josefov

9. 9. 2018

 

Prvního září jsem zaběhl svůj první Gladiator Race v Josefově a tím i první závod tohoto typu.

O CO ŠLO?

Pokud jsi o tom nikdy neslyšel, Gladiator Race je překážkový závod, tento konkrétně o délce 8+ km a s pětadvaceti překážkami, z nichž některé jsou povinné (jejich nesplnění znamená konec závodu), s některými ti můžou pomoct ostatní závodníci a ty jim a jsou bez náhradního úkolu za nesplnění, a pak tu jsou ty, které když nesplníš, následuje náhradní úkol. Běží se za každého počasí. Gladiator Race je, řekněme, ryze českým, "bráchou" známého Spartan Race.

41510424_246775022688963_3129402498595422208_n.jpg

JAK TO ŠLO?

Jen zřídka se dívam na zprávy o počasí, či zjišťuju, jak bude druhý den. Takže nikdy. Buď mi stačí v konkrétní den ranní pohled z okna ven, anebo mám vedle sebe někoho, kdo je kontrolou předpovědí téměř posedlý - čau, zlato!
Od rána pršelo.

O půl desáté, já a moje Renča, jsme vyjeli směr Josefov. Jeden měl za úkol moknout za pochodu, druhý v depu, což zajišťovalo naprostou harmonii. Můj startovní čas byl chvíli po jedenácté. V Josefově jsme byli byli brzy a já se tak mohl kochat překážkami hned po startu a říkat si "to bude pohoda". Po startu jsem se přesvědčil o opaku, protože hned u druhé překážky, kterou bylo Monkey Bussiness, nebo-li ručkování na kruzích a dalších patvarech, za které se může (a častěji spíš nemůže) člověk chytit, jsem si dost překvapen z toho, o kolik jsou kruhy oproti těm na trutnovské paradráze, dál od sebe. O tom jak v tom mokru klouzaly ani nemluvím, a tak jsem letěl na zem a udělal si trestné kolečko.

Balancování, přenášení těžkých řemen, běhání ve tmě v hradebním komplexu a na půdě mezi trámy, válení pneumatik, tahání ve vodě, do kopce, z kopce, přelézání, přeskakování, plavání, plazení se pod ostatným drátem, držkopády - zlomek všeho, ale tak nějak to probíhalo a k tomu nějaká ta trestná kolečka. Támhle vymknutý kotník a o pár metrů vyhozený koleno. Jsem rád, že jsem to zvládl bez zranění.

Nejtěžší moment jsem zažil asi v půlce závodu, kdy jsem musel na každé ruce mít dvě pneumatiky od auta, vylézt strmý kopec a po schůdkách zpátky dolů, z čehož mě bolí ramena doteď. Když jsem vylezl nahoru, měl jsem pocit, že to každou chvíli pustím (ty gumy, aby bylo jasno), ale přemohl jsem se a nakonec jsem s radostí odevzdával zátěž zpátky na začátku překážky a mohl tak pokračovat dál.

41331369_294957861296127_285430740374519808_n.jpg

Těžké momenty ale přebíjí ty zábavné, například když jsem jedné slečně dělal rukama stupačky, aby vylezla na překážky, a dostal jsem od ní kolenem do obličeje, nebo když jsme měli přenášet kamenné koule kolem kašny a pánové co na to dohlíželi tvrdili, že je to lehké, že je to jen polystyren. A tak proběhlo mé první setkání s třiceti kily polystyrenu. Byla zde tak kluzká překážka, že se tvořily zástupy lidí spíše na trestný úkol, než na samotnou překážku. Když došlo na brodění se řekou, kolega co se mnou zrovna běžel se ptal dohlížejícího, jestli je lepší to uplavat, nebo se přebrodit po nohách. Rada zněla přebrodit, ale mě se chtělo zkusit to plavání, tak jsem plaval prsa do chvíle, než můj pupek zavadil o kamení. Závod byl hlavně zábava!

Při tvoření překážek se nejspíš zapomnělo, že i někteří muži mají ženský vzrůst, takže nebýt velkých chlapíků, byl bych na poslední překážce nahranej. Však se přesvědč sám:


Pojď mi hop!

Gladiator race je opět jako vše ostatní, co jsem za tento rok podstoupil, jedním z nezapomenutelných prvotních zážitků a rád si ho někdy zopakuju. Hned po tom, co jsem se přes onu zeď přešoupl, na mě čekal sladký finish, po kterém jsem se mohl obléknout do suchého (kdy jsem se pod ručníkem u auta svlékl až do naha abych se převlékl, a kdyby někdo naschával zatroubil, určitě bych ručník upustil), dát si teplý čaj a najíst se, později zasloužené kafíčko a teplou vanu a to nejen, abych se pořádně prohřál, ale abych ze sebe smyl nánosy bahna.

Díky všem, kteří mi na trati pomohli a taky pořadatelům ze skvělou akci!

41454905_1950227875037969_5892432256638648320_n.jpg